přičiniti sě, -ňu, -ní pf.
k přičiniti
1. k čemu, komu přiblížit se, dostat se do těsné blízkosti něčeho/někoho: blízko li se přičiním, či podále TristB 45r; neustavičný milovník jako u cesty řepík: k čemu se koli přičiní, a tomu všemu uškodí LyrVil 29; čím (přízní) přilnout: takú přízní jemu [sv. Františkovi] se přičinil [bažant], že nikterak nechtěl se od něho odlúčiti Frant 55v cohaesit
2. (k) komu, k čemu přidat se, připojit se, přidružit se k někomu/něčemu: rozum sě k tomu přičini VítAlan 6r; přičiň sě k mým děvečkám BiblOl Ru 2,8 jungere puellis meis
3. (k) čemu oddat se, věnovat se (pf.) něčemu: přičini sě Judas s svými k boji ComestC 262r apparuit … in praelio; my sě modlitbám a kázaní snažnějie přičiníme ComestC 355v orationi et praedicationi vacabimus
4. k čemu, o co/koho, ať… ap. přičinit se k něčemu, vyvinout úsilí o něco/někoho: aby se k tomu přičinili, aby takové věci v dobré uvedeny byly LetKřižA 196 (1449); abyšte se ráčili přičiniti dle spravedlnosti a jednoty našie, ať jsú jemu jeho služebníci propuštěni ArchČ 4,396 (1450)